V¿echny barvy kvantového zapletení.Od mýtu o Platónov¿ jeskyni p¿es synchronicitu Carla Junga a¿ po holografický vesmír Davida Bohma

Kniha je rozd¿lena do t¿í ¿ástí. V první ¿ásti (Intuice) se autor zabývá nejd¿le¿it¿jšími hypotézami o falešné realit¿ vnímatelného sv¿ta. Existenci úrovn¿ v¿domí, která p¿esahuje hmotu, p¿edpokládali velcí myslitelé. Tuto myšlenku najdeme v Platónov¿ "Mýtus o jeskyni", v Berkeleyov¿ "Nematerialistické teorii" a také v "Psychologii formy" (Gestaltpsychologie). Nejautoritativn¿jším zdrojem jsou práce o "kolektivním podv¿domí" a "Teorii synchronicity" od Carla Junga.
Ve druhé ¿ásti (Potvrzení) autor popisuje elementárním, ale podrobným zp¿sobem cestu kvantové fyziky, od experimentu bariéry se dv¿ma št¿rbinami Thomase Younga po jevy superpozice stav¿ a ¿¿kvantové korelace. Prost¿ednictvím t¿chto privilegovaných klí¿¿ je möné porozum¿t kvantovému zapletení. Ve t¿etí ¿ásti (Perspektivy) autor popisuje teorie vyvinuté Davidem Bohmem o "kvantovém potenciálu" o "implikovaném vesmíru a explikovaném vesmíru" a o holografické vizi vesmíru. Vše je vysv¿tleno s absolutní jednoduchostí, bez poüití matematických vzorc¿ a pomocí mnoha ilustrací.
Lidstvo od svých pöátk¿ cht¿lo prozkoumat p¿vod a slöení v¿cí, objevit jejich fungování a jejich intimní ú¿el.
Obecn¿ poüívanou metodou je rozebrat objekty na menší a menší ¿ásti a poté je analyzovat pomocí všech möných technik, od vizuálního výzkumu po chemické reakce. To se d¿je dodnes. Nap¿íklad pokud chce v¿dec objevit chemickou a fyzickou strukturu ¿ulové kostky, rozd¿lí ji na menší a menší kousky, dokud nebude rozd¿lena na jednotlivé atomy.
Pokud však chce sám v¿dec zkoumat jednotlivé ¿ástice, které tvöí atom, dostane neuv¿¿itelné p¿ekvapení. ¿ulová kostka se chová jako kostka ledu. V¿dec vidí hmotu, která se stává tekutou, odpäuje se a mizí mezi prsty. Pevná hmota se stává energií, která vibruje.
Jednotlivé ¿ástice jsou transformovány do fluktuujících vln bez jakékoli další t¿lesnosti.
Na subatomární úrovni hmota ji¿ není pevnou hmotou, stává se n¿¿ím jiným. Klamou nás elementární ¿ástice. Vypadají jako pevné skvrny, pokud je n¿kdo pozoruje, ale chovají se jako vibräní vlny, kdy¿ nejsou pozorovány.
Atomy prakticky obsahují pouze vakuum.
Na povrchu v¿¿íme, ¿e se m¿¿eme hmoty dotknout, vá¿it ji, manipulovat s ní a m¿¿it ji. Ale ve svém nejintimn¿jším slöení se hmota stává vlnou prázdnoty,